Budu vám vyprávět o dvou nadháňkách na černou zvěř našeho Mysliveckého spolku Černá Studnice.
Už dlouho jsem měl v hlavě udělat nadháňku na prasata v jiný termín než obvykle (což je na Štěpána a na Silvestra). Hospodáři se do toho moc nechtělo, ale nakonec jsem dostal souhlas s tím, že si to celé zorganizuji včetně občerstvení, výřadu a věcí s tím souvisejících. Souhlasil jsem! O přípravách už jsem psal v jednom z minulých článků. Teď k samotné nadháňce.

Termín nadháňky byl 9. 11. 2019. Vstával jsem do podzimního deštivého rána. No, nezačíná to zrovna nejlépe, ale jsem optimista, a tak věřím že přestane pršet a vše se povede na výbornou, a i kdyby ne, tak nejsme žádný slečinky.

I když prší jak o život, tak účast je více jak hojná, sešlo se nás na naší myslivecké chalupě celkem pětadvacet, což je na naše poměry počet nevídaný. V honitbě se nám pohybuje celkem asi sto prasat, tak doufáme všichni, že se nám jich podaří pár střelit. Víte, tlak médií, veřejnosti, soukromých zemědělců, chalupářů, ale i místních usedlíků je na nás myslivce (nejen v naší honitbě, ale po celé republice) velký. Všichni chtějí, abychom více černou zvěř lovili, neboť škody touto zvěří způsobené jsou opravdu velké. Ono se to lidem z pohodlí domova dobře říká, ale ulovit prase není jako jít do obchodu koupit si rohlíky, které tam mají vždycky. Prasata jsou nejen výjimečně inteligentní zvířata, ale navíc jsou to „velcí sportovci“, pro které není problém za noc ujít i padesát kilometrů. Tak je to vždy taková loterie udělat na ně společný lov. Jestli v lese, kde budeme provádět lov, budou nebo ne, nikdo na 100% opravdu neví. Ale snažíme se pro redukci černé zvěře dělat maximum. Berte v potaz i to, že myslivost je činnost zcela dobrovolná, není placená a abychom ji mohli provozovat, tak si na ni musíme vydělat. Nájmy za honitby stojí nemalé částky, na které si musíme vydělat – my například platíme ročně třista tisíc nájem!  Krmení a celkový provoz našeho spolku má rozpočet půl miliónu. Všichni chodíme do práce a myslivost děláme ve volném čase, tak si asi umíte představit, jak je to náročné vydělat na tuto činnost peníze a vše skloubit dohromady, rodinu, práci a myslivost. A tak jsem rád, že jsme se dnes sešli v tak hojném počtu.

Přijeli i všichni hosté – kamarádi, které jsme pozvali, tak se snad vše podaří. Po nezbytných formalitách jako je např. kontrola platnosti pojištění, zbrojních průkazů atd. všichni nastupujem před chalupu na místo ohraničené chvojím, kde jak doufám bude na konci dne výřad s ulovenou zvěří. Nastoupili jsme a po krásném zatroubení Otíka Suchomela mladšího na lesnici nás přivítal na nadháňce náš předseda Jarda Kočárek, který po úvodním slovu předal slovo našemu hospodáři Karlovi Pešatovi, který nám sdělil, jaká zvěř bude lovená a pár slov k organizaci.

Po dalším zatroubení jsme se rozdělili do aut a odjeli na stanoviště. Déšť bohužel stále pokračoval, tak je jasný, že vše bude mnohem náročnější! Celkem se bude lovit ve třech lečích, jsem jeden ze dvou závodčích, kteří rozmisťují střelce na stanoviště. V mé skupince je i můj pozvaný kamarád, který myslím patří k největším lovců černé zvěře v Čechách a je to – dovolím si tvrdit – žijící legenda.  Tenhle borec má uloveno a teď poslouchejte dobře – přes 2000 kusů prasat! Ano slyšíte dobře. Né jen že je to excelentní střelec, ale má něco v sobě, co černou zvěř přitahuje.

Jestli na někoho příjdou prasata, tak na Michala a vím určitě, že když přijdou, tak už neodejdou. Samozřejmě záleží, kolik by jich přišlo.

Přeji lovcům lovu zdar a spěchám do tlaku k honcům. Tak začínáme tlačit a po první mlazině si všichni honci můžeme jít převlíknout trenky, né kvůli strachu z prasat, ale kvůli vlhku, neboť jsme mokří na kost.

První leč byla neúspěšná, tak děláme hned druhou, déšť neustává, ale naopak sílí, mokrý už jsou snad i kameny zevnitř. Modlím se, aby padnul alespoň jeden výstřel, to se potom všem vlije do krve adrenalin, tím se zlepší nálada i trochu zahřeje. Ale zatím nic. Druhá leč se blíží ke konci, kloužeme se po kamenech a padlých kamenech stromů a dost často někdo zakleje nebo zanadává při nečekaném pádu. Pomalu začínám propadat panice a zoufalství. Je mi jasný, že mě nikdo při svačině chválit nebude.

Do konce leče zbývá asi dvacet metrů, když najednou bác, ozvala se rána z kulovnice někde z podhřebenu Černé Studnice, kam jsem zaváděl střelce. Najednou se u všech mění jak mávnutím kouzelného proutku nálada a ze skleslých lovců zmizel chlad, zapomněli na mokro a ve střehu čekají co se bude dít a jestli na někoho náhodou nevyběhnou prasata. Neboť když se prasata dají do běhu, tak letí lesem rychle jako pendolíno, nic je nezastaví a musíte být opravdu ve střehu, aby vás nedej bože neporazili. Najednou zase bác – padla druhá rána. Napětí by se dalo krájet, všichni jsou v očekávání, ale nic se neděje, druhá leč skončila.

Sraz je u kozy u krmelce. Tady už čeká hospodářova žena Marcela s občerstvením, které jsem zajistil a které nám ochotně po domluvě dovezla ve stanovený čas. Nechal jsem upéct od mámy a známých buchty, perník a štrůdl, k pití je ve várnicích teplý čaj a kafe dokonce i s mlíčkem a pro některé s dia cukrem, nealkoholické pití a na opečení výborný špekáčky s hořčicí, křenem a chlebem. Dřevo na opékání máme suché schované v pytli, tak není sice problém ho Pepem podpálit, ale oheň hoří jen sporadicky, takovým studeným plamenem a nechce se moc rozhořet, neboť – ať se to zdá neskutečný – prší ještě víc než ráno, a déšť spíše připomíná tropický monzun. Voda z klacků při opékání stéká přes buřty do ohně a ten jen nespokojeně prská a syčí. Většině lovců se buřta opéct nepovedlo, ale nikdo si nestěžuje a zapijí studeného buřta teplým kafem nebo čajem. Všichni totálně promoklí napjatě v tichosti čekají na lovce, kteří byli pod hřebenem a ještě nedorazili. Obrovské kapky nám tlumeně bubnují na rantly klobouků v rytmu podzimního rokenrolu. Najednou se za clonou z dešťových kapek zjevují přicházející silulety lovců. Mezi nima je i Michal a ten mi sděluje, že střelil velké prase. Jen těžko lze slovy popsat moji radost!

Objímám ho, jako kdybych ho léta neviděl a div mu nedám pusu! Zachránil mě. I kdyby na výřadu byl jen tenhle jeden jedinej ulovenej kus, tak už to není propadák, kterých jsme už zažili více než dost! Skupina lovců pohltila Michala, který musí vyprávět, jak se vše událo a my s Oťasem a Karlem jedeme pro prase vyvržené u cesty.

Je to pěknej macek. Po příjezdu k lovcům vydáváme kňoura z auta, aby ho každý viděl. Přejeme Michalovi „lovu zdar!“  a v přátelské atmosféře sděluji všem, že bude ještě jedna leč. Byl to s tím prasetem dobrý tah a tak nikdo ani moc neprotestuje, každý v nitru věří, že bude taky úspěšný. Dodávám ještě do promoklého davu, že tam bude tolik zvěře, že o ní budeme škobrtat. Přejíždíme na druhou stranu hřebene, kde v rychlosti proběhla třetí leč, bohužel v ní nebyla ani štětina, jen jeden zoufalý houbař. Balíme a jedeme na chalupu.

Tam proběhl slavnostní nástup k výřadu a udělení poslední pocty ulovené zvěři. Výřad byl vzorně ohraničen chvojím a v každém rohu plál oheň z louče. Otík započal nástup slavnostním troubením, opět na jedničku! Předseda všem poděkoval za trpělivost, střelci za bezpečnou a přesnou střelbu, Dianě a Svatému Hubertovi za podporu. Mně poděkoval za organizaci a občerstvení. Poté hospodář vyzval úspěšného střelce, aby předstoupil před ulovený kus, kde mu předal úlomek a poblahopřál k úspěšnému lovu.

Poté ještě hospodář poděkoval všem honcům (mezi nimiž byl i on), bez kterých by to nešlo. Nakonec hospodář všem popřál lovu zdar, na což mu samozřejmě všichni sborově odpověděli „zdar!“. A Otík zatroubil opět bravurně halali! Já ještě všechny pozval do vyhřáté chalupy na výborný hovězí guláš.

Nakonec v chalupě došlo i na živou muziku s kytarou a zpěvem v mém podání a kontrabasem a zpěvem kamaráda Petra, který byl s námi jako honec. Konec dobrý, všechno dobré! Nakonec byli všichni spokojený a máme na co vzpomínat. Málem bych ještě zapomněl: na nadháňce s námi byla i jedna skvělá myslivkyně Zuzana, kterou Michal (ten úspěšný lovec) přivezl s sebou a před kterou hluboce smekáme, neboť všechno vydržela jako my chlapi a navíc s námi poseděla a parádně zpívala. Tak oběma děkuji!